Panna Maria ustavičné pomoci

Ikona Matky ustavičné pomoci je jednou z nejrozšířenějších podob Panny Marie. K ní se obracejí oči mnohých lidí a díky její přímluvě zažívají ustavičnou pomoc. Tuto ikonu nalezneme v kostelech, kaplích, domech, krátce řečeno, na všech cestách lidského života, který je často poznamenán bolestí a smutkem.

Počátky historie této ikony se ztrácejí v mlhách dějin. Historikové se snaží, aby uvedli správné skutečnosti. Tuto práci ale komplikují dokumenty, které si navzájem odporují, dále různá lakonická tvrzení či protichůdné komentáře nejrůznějších interpretátorů.

Důležitá literatura, jež se týká Matky ustavičné pomoci, se začala psát až po roce 1866, po přenesení ikony do kostela sv. Alfonse v Římě. Tento kostel je postaven na místě, kde před tím stál kostelík sv. Matouše, který dal zbořit Napoleon a v němž byla ikona Matky ustavičné pomoci uctívána po mnoho století. Papež Pius IX. svěřil tuto ikonu redemptoristům, aby ji šířili spolu s úctou k Panně Marii stále pomáhající, po celém světě. Je jakýmsi paládiem této kongregace.